Liazy se na trucktrialových závodech objevovaly již od začátku Mistrovství Evropy počátkem devadesátých let. Tehdy to bylo ještě s klasickými dakarskými speciály s minimálními úpravami.
My se ale budeme věnovat nejnovější historii a to trucktrialovému týmu Karla Voráčka, který se účastní poslední tři sezóny českého mistrovství trucktrialu právě se speciálem Liaz.
O svém závodění a o svém voze nám povyprávěl sám pan Karel Voráček: "O trucktrial se zajímám od roku 99, kdy jsem byl za diváka 0. ročníku TT. Tehdy jezdilo celkem 10 vozidel a to i p.Vonšovský s továrním speciálem Liaz se všemi koly řiditelnými. Hodně jsem čerpal z tohoto vozu i z vozidel z Dakaru. V roce 1999 jsem začal stavět Tatru T 813 6x6 a první ročník Českého Trucktrialu jsem začal na tomto voze.
Po třech sezonách (2000 - 2002) bylo auto totálně odrovnané (dával jsem mu co proto) a už jsem nechtěl do něj více investovat. Problém byl jak nedostupnost dílů a hlavně i náročná údržba, kdy např. při brodění bahnem se muselo vše vypustit a to znamenalo 60 litrů PP80. Ale na Tatru vzpomínám rád. Pak jse se rozhodoval co dál a hlavně aby to trochu jelo, tak jsem začal stavět Liaz.
Taky rozhodl návrat Liazu na Dakar (soukromý tým Martina Macíka pozn. redakce). I to popohnalo moje rozhodnutí. Nebylo to lehké, nikdo to ještě nestavěl a nebylo co okukovat. První závod na Liazu byl totální trapas, spojka hořela, auto bylo moc rychlé, servořízení neúčinné (servo se utrhlo od rámu), ohnula se spojovačka i těhlice. Převodovka a rozvodovka byla moc nízko, takže byl malý přejezdový úhel. A dodávám, že posměváčkůbylo dost a mě to moc mrzelo. Začal jsem auto vylepšovat každým závodem a dařilo se. Liaz není na vyhrávání v ČTT ve skupině S3, patří spíše o skupinu výše tj.do čtyřek, ale rád provokuji, překvapuji a hlavně bavím diváky i za cenu, že se něco pokazí na autě. Kdo to auto nezná, neví o co jde, a připomínky, že co tu chce ta Liazka, to nic nevyjede apod., záhy utichají poté, když vyšplhá kopec na který sebelepší Tatra nemá.
Když budu hodnotit tři sezony na Liazu, tak jsem spokojen. Mohu porovnávat s vozidly stejných ročníků výroby a různých značek. Na Liazu se ještě nestalo, že by se přetrhla poloosa. Uzávěrka diferenciálů se mi zdá, že je nesmrtelná. Dovolím si ji zařadit i v plném tahu auta a stále to drží. Na Pragách V3S se na předních nápravách neustále něco sype. U Tatry T 148 se občas překroutí poloosa. Na evropském šampionátu jsem se setkal s vozidly MAN 4x4, motor bez turba. Sotva to stoupalo do kopce, posádka nic nepředvedla. Pak u Steyru 4x4 se při brutálnějším rozjezdu roztrhla přední náprava a auto jelo celej závod na 3x4. Já jen s předním náhonem bez uzávěrek jedu kopec volnoběhem. Steyr na plný plyn zůstane stát v polovině stoupání.
Něco k vozidlu. Základem byla řada 111.800 - lesovůz s hydraulickou rukou HARA 80. Rozvor upravený 3850mm. Celková hmotnost 8000kg, z toho na přední nápravu 4200kg a na zadní 3800kg, nad zadní nápravou v rámu je umístěno železobetonové závaží. Kola 14/20. Nápravy původní, diferenciály nahrazeny z traktoru Škoda 180. Řízení hydraulické (orsta) taky ze Š 180, pístnice na nápravě na vyrobena na zakázku. Převodovka a rozvodovka přizvednuta o 7cm výše spolu s motorem . Spojka má keramickou lamelu. Motor má výkon cca 310k, nemá tlumič výfuku ani filtr sání. Vrtule chladiče nahrazena elektrickou saharou (2x), chladič je z popelářského vozu (připravuji montáž za kabinu s elektrickým oběhovým čerpadlem), el.naftové čerpadlo, vstřikovací čerpadlo hodně nakubíkované. Auto se rozjede na všech 10 kvaltů max.rychlost 40km/h. Cena postaveného auta cca 130tis kč. Jinak vše si hradím ze svých zdrojů a žádného sponzora nemám a ani po něm netoužím. Jezdím jen pro radost a jen vybrané závody." uvedl Karel Voráček.