Jako základ pro konstrukci soutěžního vozidla byl vybrán tahač návěsů LIAZ 110.551, který byl upraven dle příslušných požadavků a vybaven přední poháněnou nápravou a valníkovou plošinou. Uvedenými úpravami vznikl terénní automobil s volitelnou možností pohonu všech kol a krátkým rozvorem náprav (3750 mm), který dostal typové označení LIAZ 111.154. Jeho hlavní výhodou byla maximální možnost využití sériově vyráběných dílů i celých agregátů.
Základem podvozku soutěžního Liazu je žebřinový rám s pěti příčkami, vyrobený z ocelových profilů, s přední vyztuženou částí. Jeho provedení odpovídá prakticky sériové podobě, drobné změny si vyžádalo jen použití přední poháněné nápravy. Dvojicemi podélných půleliptických listových per (vzadu s přídavným listem) jsou k rámu uchyceny obě nápravy. Odpružení přední nápravy je doplněno vzduchovými pružícími jednotkami. Zavěšení náprav doplňují teleskopické tlumiče (vzadu zdvojené) a příčné zkrutné stabilizátory průměru 40 mm. Tlumiče pérování PAL byly připraveny podnikem Autobrzdy Jablonec nad Nisou (dnešní ATESO).
Obě tuhé nápravy Liaz mají planetové redukce v kolech, rozvodovky s kuželovým soukolím se spirálním ozubením a závěry diferenciálů se vzduchovým ovládáním. Celkový převod náprav 4,64. Pneumatiky byly použity osvědčené Micheliny 14,00 R 20 XS. Jejich huštění se podle předpisu výrobce v závislosti na rychlosti a provozních podmínkách pohybuje od 200 do 700 kPa.
Dvouokruhové tlakovzdušné provozní brzdy jsou bubnové na všech kolech. Odpovídají zcela sériovému provedení, vzhledem k převládajícímu použití vozidla byla však demontována motorová brzda. Tlakový vzduch je dodáván kompresorem přes tři vzduchojemy na rámu vozidla, z nichž jeden je dvoukomorový.
Na rámu jsou umístěny rovněž nádrže paliva o celkovém objemu 900 litrů. Jsou čtyři, z toho tři po 240 litrech a jedna na 180 litrů.
Řízení je monoblokové, kapalinové z Technometry s celkovým převodem 20,7:1 a úctyhodným největším točivým momentem 3500 Nm.
Trambusová třímístná budka je sklopná, z vnějšku je chráněná v přední části rámem z ocelových trubek o průměru 45mm s tloušťkou stěny 2mm. Na tomto rámu je uchyceno také osm přídavných světlometů. Zevnitř je budka vyztužena rámem z trubek průměru 60 / 2 mm, uchyceným v souladu s předpisy pro Rallye Paříž - Dakar ve čtyřech místech podlahy a dvou místech zadní stěny budky. Vybavení budky tvoří především tři anatomicky tvarovaná sedadla ISRI se stavitelnými sedáky i opěradly a opěrkami hlavy. Vzduchové odpružení sedaček je doplněno mechanismem pro možnost jeho zablokování. Součástí sedadel jsou čtyřbodové bezpečnostní pásy Schroth.
Standardní vybavení přístroji bylo doplněno o tlakoměr přeplňování, tlakoměr vzduchového odpružení přední nápravy , tachograf VDO s otáčkoměrem a ukazatel stavu paliva. Kromě těchto přístrojů , umístěných před řidičem, je ve výbavě interiéru také navigační palubní počítač Halda, kompas VDO Adis 360 a lampičky ke čtení map. Ve vybavení budky nechybějí dva hasicí přístroje, kufřík se zdravotnickými pomůckami a výbavou pro přežití, včetně pasivního radiomajáku.
Valníková plošina má vnitřní rozměry 4610 x 2420 mm, výška bočnic je 600mm. Na pravé straně vozidla jsou ve zvýšené bočnici dvířka , umožňující přístup do prostoru, krytého plachtou na obloucích, snížených na úroveň střechy budky řidiče. V přední části plošiny je ještě navíc masivní ochranný oblouk. Prostor krytý plachtou je určen především k uložení dílenského nářadí, nezávislého zdroje elektrického proudu, svářecí aparatury, nádrže na vodu (180 L), kanystrů s provozními hmotami a osobních skříněk členů posádky. Své místo zde mají i čtyři duralové vyjížděcí plechy, dvě úplná náhradní kola a dvě náhradní pneumatiky. Pro manipulaci s koly je k dispozici jednoduché zvedací zařízení s ručním navijákem.
"Srdcem" poháněcího ústrojí vozidla pro soutěž Rallye Paříž -Dakar ´87 je známý a osvědčený přeplňovaný vznětový šestiválec Liaz MŠ 640-M1.2A v provedení skloněném od svislé roviny o 45° vpravo. Při jeho přípravě pro náročnou soutěž nebyly na vlastním motoru uskutečněny žádné konstrukční úpravy. Přeplňování válců je zajištěno turbodmychadlem ČZM K 36, poháněným výfukovými plyny. Pro zvýšení účinnosti přeplňování je mezi turbodmychadlo a motor zařazen mezichladič stlačeného vzduchu. Při zdvihovém objemu 11940cm3 a plnícím tlaku turbodmychadla 150 kPa má motor tzv. seřízený výkon 257kW při 2150 ot/min.
Točivý moment motoru (1315 Nm při 1300 - 1400 ot/min), umístěného nad přednínápravou, je přes suchou suchou jednokotoučovou spojku TAZ (průměr 420/220 mm) přenášen na desetistupňovou převodovku Praga 10 P 80. Tu tvoří základní pětistupňová převodovka s předřazeným rychloběhem (0,791:1). Řazení jednotlivých rychlostních stupňů základní převodovky a přiřazováním rychloběhu lze získat deset rovnoměrně odstupňovaných převodů, včetně dvou zpáteček.
Další částí převodného ústrojí je sestupná převodovka Praga PP100 , umožňující přenášení části točivého momentu také na přední kola. Její převodový poměr je 1:1 a je vybavena zubovou spojkou pro připojení pohonu přední nápravy. Vzhledem k absenci mezinápravového diferenciálu lze pohon přední nápravy připojit jen v případě potřeby - při vyprošťování vozidla, nebo při jízdě ve zvlášť obtížném terénu.
Velká pozornost byla věnována čistotě nasávaného vzduchu. K standardnímu čističi s papírovou filtrační vložkou byl zařazen odstředivý čistič, umístěný na plošině, vpravo za budkou řidiče. Vzduch do čističe je navíc nasáván otvorem ve zvýšené bočnici, v místě, které není vystaveno přímému náporu prachu rozvířenému při jízdě.
Elektrická instalace vozidla je napájena alternátorem 28V jmenovitého výkonu 1080 W přes dva akumulátory 12V - 180 Ah, umístěné na plošině. K dispozici je i měnič 24/12V k napájení některých přístrojů.
S těmito dvěma vozy vyrazily do Dakaru posádky Moskal, Joklík, Záleský a Brzobohatý, Krejsa, Vonšovský. Zatímco posádka se startovním číslem 615 odstoupila ze soutěže po skoku z duny, prvně jmenovaná posádka vybojovala 3. místo v kategorii kamionů a dokonce první místo v kategorii sériových kamionů.